Smetanová vzpomínka na babičku

Děda vždycky říkal, že jsem "máčková po něm". Babičky taky máčky, jak se u nás říká omáčkám, uměla znamenité. A je to jedna ze zásadních vzpomínek, která se mi na ni vryla pod kůži.
Nutno podotknout, že má drahá mamá je skutečně dcerou své matky a um vaření podělila kvalitně.
Když se tedy naša Pražanda vrací z té Prahé čekává na ni/tedy na mě koprová, játrová, bramborová a jiné laskominy.
Ježíšek mi do výbavy přinesl knihu Jak se dříve žilo a co se jedlo v Hluku anebo opomíjená jídla a zvyky. Tak si takhle při sobotě listuju...k dnešnímu obědu se bude podávat: omáčka k vařenému drůbežímu masu s kuřetem a knedlema postaru.
Pozor na nákup, ať v tom minus deset mrazu neletíte pro kypřící prášek do pečiva!!

Omyju kuře, nakrájím cibuli. Zpěním ji na másle (ideálně domácím sádle), zasypu sladkou paprikou, zaliju vodou, do lázně vložím kuřátko, přidám sůl, celý pepř, nové koření a dva stroužky česneku. Zavřu lázně a hodinu nechám na středním plameni odmočit :-) Cca něco kolem hodinky, podle velikosti a stáří drůbeže (lze i s se slepicí).
Na knedle postaru mi stačí hrubá mouka, sůl, vejce, voda a prášek do pečiva.

Kuchařka nikde neuvádí gramáže. S moukou tedy opatrně. Knedlíčky vaříme ve vroucí osolené vodě 10- 15 min.
Doporučuju tvořit menší koule nebo si vzít větší hrnec...anebo obojí.

Když mám kuře měkké, dám ho po lázní zrelaxovat na lehátko.

Omáčku zahustím jíškou nebo amerikou a zjemním smetanou. Dle požadavků strávníků lze použít kysanou i šlehačku. Na závěr doporučuju propasírovat přes cedník, ať v tom není žádný bordel.

Tak a je to tady. Omáčka je báječná, smetanová, nasládlá a plná chuti. Kuřátku je měkkoučké, rozsýpající se. Knedlíček mohl být nadýchanějsí, ale do příště ho vytuním.
PS: Pro domácí osamělou konzumaci je nejlepší si masíčko obrat a naházet přímo do omáčky. Foto je se stehnem, neb mladé stehno je víc sexy.

Mrkev v duši

Špatné počasí má za následek špatné nálady. Je tedy potřeba hledat cesty, jak z toho ven. Jedna z mých oblíbených "Zoufalých manželek" řeší své problémy vařením. Proč by to nemohlo platit i pro mě?
Chce to něco barevného. Ideálně žlutého nebo oranžového, ať mám slunce nejdřív  na talíři a pak i v duši :-)
Curry neholduju. Co takhle mrkev. Spousta mrkve, spousta karotenu, spousta slunce. Hledám jídlo, které je plné mrkve. Mám ho! Díky, pane Cuketko. Zkusím to Vaše Carrotto! (čti karotkové/mrkvové rizotto).
Takže umyji si mrkvu a cibulu. (Není to návod pro degeny, ale líbila se mi ta fotka :-))

Dál rýže, víno, parmazán, a taky vývar, sůl, pepř a nějaká ta lebeda.

Mrkev je potřeba připravit na 3x. Na 4 plotýnkách najednou jsem ještě nevařila. Začínám se cítit jak borka :-)

1. Jako mrvové pyré nakonec na zahuštění (jen mrkev, kus byliny, voda a pak šťouchadlo). Plotýnka vlevo dole. Přidáváme až když má rizoto správnou konzistenci a je odstaveno.
2. Samotné rizoto, tzn. mrkev, cibule lehce restnu na másle, přidám rýži, pak víno a pak už jen zalévám vývar, dokud je třeba. Plotýnka vpravo dole (za ní vývar!- sry z kostky, jsem taky jen žena :-)
3. Pomalu pečená mrkev- máslo, mrkev a další větvička zeleně. Nechávám ji hodinku jen tak povalovat, občas otočím, aby byla pěkně rovnoměrně opálená.

A jak to dopadlo? Přesně jak Cuketka sliboval. Bylo to všechno oranžové, ulepené, sladké a mrkvové. Přesně tak, jak jsem si to představovala. Mňam.

Ovšem ta pomalu pečená mrkvička. Láska na první ochutnání.
Kdybyste také dostali chuť na oranžové sevření a nepochopili kachní postup, zde lépe a radostněji: Carrotto! Cuketka.